jan rokytaFB 16x9

O hudbě s Janem Rokytou v časopisu Harmonie

Inspirativní povídání s cimbalistou, flétnistou, skladatelem, aranžérem, hudebním publicistou, režisérem, neúnavným propagátorem lidové hudby a zakladatelem a uměleckým vedoucím Ensemble FLAIR Janem Rokytou ml. o tom, proč se Bartók nedá stihnout za čtyři minuty a tři sekundy a proč “nosí hudbu v hlavě”.

V programu koncertu se prolíná mnoho různých stylů a řada svérázných uměleckých osobností. Jak dramaturgie vlastně vznikala? Nápad propojit Janáčkův komorní orchestr a Ensemble FLAIR vzešel od Jiřího Partyky, dramaturga LVHF, a Jakuba Černohorského, koncertního mistra JKO. Já jsem se přidal později jako konzultant a aranžér. Ensemble FLAIR oslovili proto, že přesně splňoval jejich představu symbiózy hudby lidové a klasické, tedy hlavní programovou myšlenku letošního festivalu. Jádrem programu se staly klasické skladby, které nějakým způsobem vychází z lidových melodií. Jsou to Cikánské melodie Pabla de Sarasateho, úprava klavírního cyklu Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka, Rumunské lidové tance Bély Bartóka z roku 1915 a Divertimento Leó Weinera, které vychází z transylvánských melodií. Toto je část repertoáru, kterou bude hrát komorní orchestr. Zbytek bude původní tvorba pro FLAIR, která se sice silně folklórem inspiruje, ale tradičně balancuje na pomezí žánrů. A nesmíme zapomenout na světovou premiéru, ke které se asi ještě dostaneme. Číst celý rozhovor

 

Share this post

Share on facebook
Share on google
Share on twitter
Share on linkedin
Share on pinterest
Share on print
Share on email