Mezi knížaty rodu Lichtenštejnů patří kníže Josef Václav I. (1696–1772) k panovníkům, kteří svým působením jako vojevůdce, diplomat, reformátor a v neposlední řadě jako objednavatel a sběratel uměleckých děl zanechali patrně nejvýraznější stopu své vlády. Přesto mu nebylo předurčeno, aby jako majorátní pán vedl osudy rodu Lichtenštejnů. Dvakrát musel po předčasně zesnulých vládnoucích knížatech spravovat rodové záležitosti jako poručník až do jejich plnoletosti. Teprve potřetí mohl roku 1748 převzít majorát natrvalo a vykonávat jej až do své smrti. Tím získal i finanční prostředky, které mu umožnily realizovat rozsáhlé stavební projekty, nakupovat mimořádně významná umělecká díla a financovat nákladné projekty pro císařský dvůr.
Jeho snaha formovat vlastní životní prostředí vedla ke vzniku významných architektonických památek. Marie Terezie Rakouská, arcivévodkyně rakouská a královna uherská a česká, si mimořádně cenila modernizovaného zámku ve Valticích, jenž byl upraven jeho zásahy. Jeho vytříbený vkus se rovněž výrazně projevil na zámcích ve Wilfersdorfu a Ebergassingu.
Nejvýznamnějším uměleckým dílem vzniklým na jeho objednávku je však Zlatý kočár – jeden z mála dochovaných příkladů reprezentativního kočárového umění 18. století. Podnětem k jeho vzniku bylo jmenování knížete Josefa Václava I. císařským vyslancem u francouzského dvora. Kočár byl vytvořen pro ceremoniál slavnostního vjezdu do Paříže (Louvre) a do Versailles. Označení „Zlatý kočár“ se však objevilo až v 19. století, kdy byly karosy inspirované francouzskou módou postupně nahrazovány převážně tmavými kočáry podle nových anglických vzorů.
Dne 7. listopadu 1737 obdržel Josef Václav císařské instrukce, aby jako vyslanec habsburského domu odjel do Paříže. Cílem jeho mise bylo potvrzení v Evropě vyjednaných a přijatých smluv o Pragmatické sankci, která zajišťovala pokračování habsburského rodu i v ženské linii. Až po skončení války o polské dědictví, jež byla završena vídeňským mírem 18. listopadu 1738, mohl definitivně nastoupit do úřadu v Paříži. V období mezi jmenováním a oficiálním nástupem byla připravena slavnostní entrée do Paříže.
Architekt Nicolas Pineau (1684–1754), který předtím působil u dvora cara Petra I. v Petrohradě, byl pověřen návrhem pěti ambasadorských kočárů (carrosses d’ambassadeur) – čtyř stříbrných a jednoho zlaceného; dochoval se pouze Zlatý kočár.
Kočár náleží typu berlina a svou jemnou tvaroslovnou řečí představuje přechod od vrcholného baroka k rokoku. Malířská výzdoba, vytvořená pod vedením Françoise Bouchera (1703–1770), zobrazuje hrající si putti symbolizující čtyři živly a čtyři roční období. Dekorativní prvky byly zčásti vyřezány ze dřeva, zčásti odlity z ohnivě zlaceného bronzu, což přispělo k mimořádné hmotnosti vozidla.
Při knížecím defilé byl Zlatý kočár čtvrtým z pěti spřežení, tažených vždy osmi koňmi z knížecího hřebčína v Lednici. Představoval vrchol entrée publique dne 21. prosince 1738 v Paříži a o dva dny později ve Versailles. Elegance harmonicky sladěného souboru kočárů, postrojů a koní jakožto projevu nejvyšší reprezentace nadchla i náročné pařížské publikum; o události referovaly Mercure de France i Wienerisches Diarium.
Spolu s knížetem se Zlatý kočár vrátil do Vídně. Když se roku 1760 arcivévoda Josef (pozdější císař Josef II., 1741–1790) zasnoubil s princeznou Isabelou Parmskou (1741–1763), připadla Josefu Václavovi čestná, avšak mimořádně nákladná povinnost doprovodit nevěstu z Parmy do Vídně. Na obou místech byl kočár opět vrcholem slavností. Před cestou musel být vůz nákladně obnoven – ve Vídni byly vyměněny textilie i broušená křišťálová skla.
Na cestu do Parmy byl kočár přepravován rozložený; díky dochovanému deníku známe do posledního detailu okolnosti jeho transportu. Důmyslná logistika zajistila bezpečný přesun do Parmy i zpět. Neváhalo se dokonce podkopat městské brány či odstranit arkýře, aby bylo možné průjezd umožnit. Samotná jízda v kočáře proběhla pouze na krátkých úsecích při výjezdu z Parmy a při příjezdu do Vídně; tyto okamžiky zachycují monumentální obrazy, které podrobně dokumentují okázalost této politicky aranžované svatby.
Zlatý kočár zažil ještě jedno historicky významné nasazení roku 1764, kdy kníže Josef Václav působil jako první císařský komisař při volbě a korunovaci následníka trůnu arcivévody Josefa římským králem ve Frankfurtu nad Mohanem.
Zlatý kočár:
François Boucher (1703–1770), Nicolas Pineau (1684–1754)
The Golden Carriage of Prince Joseph Wenzel I of Liechtenstein, 1738
LIECHTENSTEIN. The Princely Collections, Vaduz–Vienna