Menu
Texty vokálně instrumentálních skladeb ke stažení
Rozhovory
Jakub Józef Orliński: Lidé mají o kontratenoristech exotické představy
Ikonická cesta empatie Jakuba Józefa Orlińského
Jean-Christophe Spinosi: Vivaldiho hudba je daleko hlubší, než se na první pohled zdá
Antonio Vivaldi (1678–1741)
L‘Olimpiade RV 725, předehra k opeře
I. Allegro
II. Andante
III. Allegro
Árie Anastasie z 2. dějství opery Il Giustino RV 717 „Sento in seno ch‘in pioggia di lagrime“ (Cítím, že má hrud’ je v dešti slz)
Árie Licida z 1. dějství opery L‘Olimpiade RV 725 „Mentre dormi amor fomenti“ (Zatímco spíš, láska sílí)
Komorní koncert D dur RV 93
I. [No tempo]
II. Largo
III. Allegro
Kantáta RV 684 „Cessate, omai cessate“ (Přestaňte, přestaňte již)
– přestávka –
Farnace RV 711, předehra k opeře
Árie Osmina z 2. dějství opery La fida ninfa (Věrná nymfa) RV 714 „Qual serpe tortuosa“ (Jaký to lstivý had)
Árie Anastasie z 1. dějství opery Il Giustino RV 717 „Vedrò con mio diletto“ (Uvidím se s mým milovaným)
Koncert pro dvoje housle D dur RV 513
I. Allegro molto
II. Andante
III. Allegro
Árie Persea z 2. dějství opery Andromeda liberata (Osvobozená Andromeda) RV Anh. 117 „Sovente il sole“ (Často slunce svítí)
Árie Licida z 1. dějství opery L‘Olimpiade RV 725 „Gemo in punto e fremo“ (Naříkám tiše tady a teď)
Ensemble Matheus
Jean-Christophe Spinosi, dirigent & barokní housle
Laurence Paugam, koncertní mistr & barokní housle
Petr Růžička, Sébastien Bouveron & Philippe Huynh, 1. housle
Françoise Spinosi, Faustine Tremblay, Hélène Decoin & Veronika Svačinová, 2. housle
Marco Massera & Laurence Tricarri, viola
Claire-Lise Demettre & Anne-Charlotte Dupas, violoncello
Nathanaël Malnoury, kontrabas
Stéphane Fuget, cembalo
Jakub Józef Orliński, kontratenor
Anna Schivazappa, mandolína
Vídeň, Paříž, Londýn, Moskva, Salcburk, Madrid, New York, Buenos Aires nebo koncert ke 150. výročí otevření Suezského průplavu v Káhiře. Ensemble Matheus pravidelně zanechává svou uměleckou stopu na nejvýznamnějších hudebních scénách světa. Soubor z Bretaně, jenž v roce 2021 oslaví 30 let od svého založení, si vybudoval pevné pouto nejen s emblematickými francouzskými operními a koncertními domy – Théâtre du Châtelet (rezidenční soubor od roku 2007) a Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, Královská opera Château de Versailles či Les Grands Concerts de Lyon – ale pravidelně hostuje na mnoha prestižních pódiích v zahraničí (Carnegie Hall v New Yorku, Konzerthaus ve Vídni, Wigmore Hall v Londýně, BBC Proms, Salcburský festival, Accademia Nazionale di Santa Cecilia v Římě ad.). Nepřehlédnutelná je jeho spolupráce s italskou operní hvězdou Cecilií Bartoli, jež v roce 2018 vyústila ve společnou nahrávku Vivaldiho árií pro vydavatelství Decca. Vivaldi ostatně patří k téměř dvorním skladatelům ansámblu: nahrávka opery Orlando furioso z roku 2005 pro vydavatelství Naïve se stala hotovou senzací. Od té doby soubor vydal na stejném labelu v rámci projektu Vivaldi Edition další tři Vivaldiho opery: La fida ninfa, Griselda a La verità in cimento. Pro Olympijské hry v Paříži v 2024 chystá vivaldiovský projekt L‘Olimpiade, který propojí svět hudby a sportu. Ensemble Matheus se hrdě hlásí ke své bretaňské příslušnosti. Pravidelně zde koncertuje (zmiňme například úspěšný projekt Opera v regionu) a velkou pozornost věnuje edukačním programům. Je podporován Conseil régional de Bretagne, Conseil général du Finistère, městem Brest a bretaňským Ministerstvem kultury a komunikace – DRAC de Bretagne.
Moderní, umělecky odvážný, hluboce lidský, pohybující se s elegancí od barokní hudby až po tu soudobou, tak lze charakterizovat dirigenta Jeana-Christophea Spinosiho, zakladatele a uměleckého lídra Ensemble Matheus. Vedle tohoto souboru je pravidelným hostem Théâtre du Châtelet, Théâtre des Champs-Elysées, Pařížské národní opery, Královské opery Château de Versailles, Vídeňské státní opery, Theater an der Wien, Salcburského festivalu, Gran Teatre del Liceu v Barceloně, Teatro Colón v Buenos Aires a mnoha dalších. Mezi jinými spolupracoval s Berlínskou a Vídeňskou filharmonií, Deutsche Symphony Orchester Berlin, hr-Sinfonieorchester nebo Královskou filharmonií ve Stockholmu. Proslavil se svými experimentálními produkcemi na Queen Mary II, v newyorském Central Parku nebo na palubě boeingu letícího do Jižní Koreje. Spinosi zkrátka nezná hranic. Jeho kariéru lemují výjimečná umělecká přátelství s Cecilií Bartoli a Philippem Jarousskym, s nimiž vytvořil několik až ikonických projektů, mezi něž se jistě řadí nastudování Rossiniho Otella a Popelky pro Salcburský festival, a natočil několik celosvětově mimořádně úspěšných alb pro vydavatelství Decca a EMI-Virgin Classics (např. trojnásobná Zlatá deska za album Heroes s Philippem Jarousskym).
„Orliński je skutečný kontratenorový zázrak, jeden z nejlepších, které jsem kdy na operních scénách slyšel,“ napsal v roce 2019 Roger Parker v prestižním časopisu Opera. Jeho profil otiskly časopisy The New Yorker a polský Vogue. Jen na facebookovém profilu má padesát pět tisíc sledujících a počet zhlédnutí jeho nahrávek na YouTube už daleko přesáhl hranici deseti milionů. Ve svých třiceti letech patří Jakub Józef Orliński bezesporu k nejsledovanějším umělcům současného světa klasické hudby. Orlińského mezinárodní kariéra odstartovala v roce 2017 debutem na Festivalu Aix-en-Provence v Cavalliho Erismeně (Orimeno). V té době již měl na svém kontě cenná vítězství z Metropolitan Opera National Council 2016, Lyndon Woodside Oratorio-Solo Competition 2016 a z Mezinárodní pěvecké soutěže staré hudby v Polsku. Během následujících tří let navázal spolupráci se soubory Les Arts Florissants (projekt Tell Me the Truth About Love v režii Roberta Carsena a provedení Vivaldiho Stabat Mater s Paulem Agnewem), The English Concert (Händelův Tamerlano uvedený v newyorské Carnegie Hall, Disney Hall v Los Angeles, Barbican Centre v Londýně, Théâtre des Champs-Élysées, Theater an der Wien ad.), Music of the Baroque nebo Il Pomo d’oro, se kterým natočil svá všechna tři sólová alba Anima sacra, Facce d’amore (International Opera Award 2020), a zatím poslední Anima aeterna, které vyjde na konci října tohoto roku. Vedle již zmiňovaných má Jakub Józef Orliński za sebou debuty v londýnské Wigmore Hall, Palau de la Música Catalana v Barceloně, na Festivalu v Glyndebourne ve Velké Británii, Händel-Festspiele v Karlsruhe, Verbier Festival ve Švýcarsku, v Opernhaus Zürich či Frankfurtské opeře. Jeho americký operní debut v Sanfranciské opeře v červnu 2020 překazila pandemie covid-19. Účinkoval rovněž v rámci každoročního populárního pařížského koncertu pod Eiffelovou věží. Vedle zpěvu se aktivně věnuje breakdance, dokonce v tomto oboru získal několik ocenění (například čtvrté místo v Red Bull BC One Poland Cypher Competition). Díky svému pohybovému nadání, atraktivnímu vzhledu a mimořádnému charisma se stal tváří kampaní mnoha společností, mezi jinými Levi’s, Nike, Turbokolor a Samsung.
Jakub Józef Orliński vystudoval Univerzitu Fryderyka Chopina ve Varšavě a Juilliard School v New Yorku. Absolvoval také prestižní Operní akademii Teatr Wielki-Opera Narodowa ve Varšavě. V letech 2015–2017 byl stipendistou Fulbrightovy nadace. Nahrává exkluzivně pro společnost Warner Classics/Erato.
Rodačka z Padovy se řadí k předním specialistům ve hře na historické mandolíny, byť její umělecký záběr sahá od staré hudby až po hudbu soudobou. Spolupracovala s ansámbly jako Il Giardino Armonico, Pygmalion či Atelier Lyrique Pařížské národní opery. V roce 2012 založila soubor Pizzicar Galante, jehož cílem je objevovat repertoár 18. století napsaný pro mandolínu a basso continuo. Soubor vydal dvě mezinárodně oceňovaná alba: světové premiéry sonát pro mandolínu Roberta Valentiniho (nominace na International Classical Music Award 2017) a sonáty pro mandolínu Domenica Scarlattiho. Muzikologický výzkum hraje v uměleckém životě Anny Schivazappy velmi důležitou roli. Studentka doktorského studia na pařížské Sorbonně spolupracuje od roku 2017 s Francouzskou národní knihovnou, kde získala stipendium pro své projekty právě v oblasti objevování nového repertoáru pro svůj nástroj. Hraje na mandolínu vyrobenou v roce 1768 v Neapoli v dílně italského mistra Antoniuse Vinaccia.
„Vivaldiho hudba je geniální, nádherná svou jednoduchostí, byť má v sobě mnoho života a hloubky. Klíčem k ní je najít způsob, jak vytvořit tuto hloubku se zřetelnou lehkostí, jak vyjádřit emoce stejně hluboké jako láska, ale spíš jako kdybyste jen dělal návrhy. Laskavost, tajemství, otisk našich životů, melodie a rytmus našich srdcí – to je mé Téma Vivaldi.“ (Jean-Christophe Spinosi)
V roce 1713 uvedl tehdy pětatřicetiletý Antonio Vivaldi s reputací významného skladatele sonát a koncertů ve Vicenze svou první operu Ottone in villa. Od té chvíle se jeho život definitivně svázal s divadlem, a to jak skladatelsky, tak v roli impresária. V dopise z roku 1737 dokonce popisuje sám sebe jako „podnikatele na volné noze“. V Itálii zanechal operní stopu v Římě, Mantově, Pavii, Veroně a samozřejmě v Benátkách, kde bylo v roce 1637 otevřeno vůbec první veřejně přístupné divadlo na světě. V dopise svému mecenáši markýzi Bentivoliovi si Vivaldi v roce 1737 připisuje autorství devadesáti čtyř oper. Dnes víme o padesáti z nich. Jednou z nejúspěšnějších je L’Olimpiade RV 725 z roku 1734 na libreto Pietra Metastasia (1698–1782). Děj opery, v němž hrají hlavní roli dávná věštba a dvě dvojice milenců, které k sobě komplikovaně hledají cestu, se odehrává na pozadí olympijských her a není bez zajímavosti, že Ensemble Matheus a Jakub Józef Orliński připravují její uvedení v rámci letních olympijských her v Paříži. Na zahajovacím koncertu festivalu zazní předehra a dvě působivé árie Licida, syna krétského krále: lyričtější Mentre dormi amor fomenti a dramatická Gemo in punto e fremo vyprávějící o běsech v srdci. Na programu je rovněž překrásná Sovente il sole z opery Osvobozená Andromeda RV Anh. 117, kde se snoubí hlas s podmanivým zvukem sólových houslí, které v této árii hrával sám Vivaldi, a dvě čísla z opery Il Giustino RV 717: Sento in seno ch‘in pioggia di lagrime, v níž je zpěvák doprovázen půvabným pizzicatem smyčců, a jedna z dnes nejslavnějších árií první poloviny 18. století Vedrò con mio diletto. „Vivaldi měl svá tajemství. Můžeme si dobře představit, jaké to asi bylo být obklopen všemi těmi dívkami z Ospedale della Pietà, mezi kterými většinou komponoval, proč je jeho hudba tak vášnivá a láskyplná. A tak jsou jeho opery plné životních rozporů,“ říká o Vivaldiho operní tvorbě Jean-Christophe Spinosi. Pozoruhodnou položkou večera je Kantáta RV 684 „Cessate, omai cessate“, vnitřně členěná na pět částí, hudebně velmi bohatá, jakoby v neustálém pohybu. Jde o jedno z Vivaldiho světských motet, které se však svým charakterem blíží motetům duchovním. „Hranice mezi světským a duchovním byla u Vivaldiho velmi tenká. Jeho duchovní hudba není nikdy jenom kazatelna, ale je v ní hodně lásky a ušlechtilosti,“ říká Spinosi. Bloky vokálně-instrumentálních čísel jsou citlivě rozděleny skladbami ryze instrumentálními, mezi nimiž nechybí populární Komorní koncert D dur pro loutnu RV 93, který zcela v souladu s dobovými zvyklostmi zazní tento večer na mandolínu. Vivaldi jej zkomponoval pro českého šlechtice Jana Josefa z Vrtby staršího (1669–1734), byť poznatky z posledních let vedou spíše k domněnce, že koncerty byly určeny jeho synovci, Janu Josefu z Vrtby mladšímu (1713–1782), velmi zdatnému loutnistovi. „Program je jakýmsi tablem složeným z operních ostrůvků, světského moteta a koncertů pro jeden nebo více nástrojů, kaleidoskopem Vivaldiho tvorby, s veškerou štěstěnou, která se ve Vivaldim protnula, i se všemi jeho záhadami,“ uzavírá Jean-Christophe Spinosi.
