Program koncertu | Delphine Galou & Accademia Bizantina

Texty vokálně instrumentálních skladeb ke stažení
 

Program koncertu

 
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Koncert pro smyčce g moll RV 152
I. Allegro molto
II. Andante molto e sempre pianissimo
III. Allegro molto

Filiae maestae Jerusalem RV 638 (Introdukce k Miserere)

Koncert pro violu d‘amore d moll RV 394
I. Allegro
II. Largo
III. Allegro

Juditha triumphans RV 644
Dvě árie Holoferna
„Nil arma, nil bella“ (Není zbraní, není bitvy)
„Agitata infido flatu“ (Zmítaná zrádným větrem)

Koncert pro smyčce B dur RV 167
I. Allegro
II. Andante
III. Allegro

Koncert pro housle e moll RV 279, op. 4 č. 2 ze sbírky „La Stravaganza“
I. Allegro
II. Largo
III. Allegro

Stabat Mater RV 621
I. Stabat Mater dolorosa. Largo
II. Cujus animam gementem. Adagio
III. O quam tristis. Andante
IV. Quis est homo. Largo
V. Quis non posset. Adagissimo
VI. Pro peccatis suae gentis
VII. Eja mater, fons amoris
VIII. Fac ut ardeat. Lento
IX. Amen

– Koncert bez přestávky –
 
Accademia Bizantina
Alessandro Tampieri, dirigent, barokní housle & viola d’amore
Maria Grokhotova & Lisa Ferguson, 1. housle
Ana Liz Ojeda, Mauro Massa & Heriberto Delgado, 2. housle
Marco Massera & Alice Bisanti, viola
Alessandro Palemeri & Paolo Ballanti, violoncello
Nicola Dal Maso, kontrabas
Tiziano Bagnati, loutna
Valeria Montanari, cembalo

Delphine Galou, kontraalt
 

Delphine Galou

 
Rodilá Pařížanka Delphine Galou, „Objev roku 2004“ francouzské asociace ADAMI, odstartovala svou kariéru v Jeunes Voix du Rhin (Mladých hlasech Rýna). Šťastné rozhodnutí specializovat se na interpretaci staré hudby přivedlo tuto francouzskou kontraaltistku s nezaměnitelným hlasem k souborům jako Venice Baroque Orchestra (Andrea Marcon), Les Arts Florissants (Jonathan Cohen), Le Concert des Nations (Jordi Savall), Ensemble Matheus (Jean-Christophe Spinosi), Les Musiciens du Louvre (Marc Minkowski), Collegium 1704 (Václav Luks) nebo Les Talents Lyriques (Christophe Rousset). Její kariéru zdobí účinkování v Královské opeře v Londýně, Théâtre des Champs-Elysées v Paříži, Berlínské státní opeře, Theater an der Wien či v newyorském Lincoln Center. Repertoár Delphine Galou čítá řadu děl Antonia Vivaldiho – vedle oratoria Juditha triumphans nastudovala také opery Orlando furioso, L’incoronazione di Dario, Teuzzone (nahrávka s Jordi Savallem pro vydavatelství Naïve) či Orlando 1714 (nahrávka s Federicem Mariou Sardellim rovněž pro Naïve). Její hlas se objevuje i na prestižním labelu Deutsche Grammophon. Spolupráce Delphine Galou s orchestrem Accademia Bizantina je velmi bohatá a úspěšná. V roce 2018 společně získali Cenu Gramophone v kategorii „Recitál“ za album Agitata.
 

Alessandro Tampieri

 
„Nikdy jsem nebyl unášen technickými možnostmi nástrojů, jejich virtuozitou, a to dokonce ani v případě houslí. Miluji hudbu v její nejčistší formě,” říká koncertní mistr ansámblu Accademia Bizantina Alessandro Tampieri. Členem orchestru se stal v pouhých patnácti letech a postupně zde vyzrával ve špičkového umělce pod vedením Ottavia Dantoneho. „Je to hudebník s tou nejjasnější hudební vizí, kterého jsem kdy potkal. Autentická osobnost,” říká o něm Tampieri. Jeho zájem o historickou interpretaci ho přivedl ke spolupráci i s dalšími špičkovými barokními soubory a sólisty, jako Il Giardino Armonico, L’Arpeggiata, Enrico Onofri, Philippe Jaroussky nebo Vittorio Ghielmi. Vedle houslí se paralelně věnuje i studiu violy a violy d’amore. Jeho nahrávka Vivaldiho koncertů pro violu d’amore a houslových koncertů „Per il Castello” s Accademií Bizantinou zdobí kolekci Vivaldi Edition vydavatelství Naïve. Alessandro Tampieri je profesorem na Konzervatoři Gioacchina Rossiniho v Pesaru.
 

Accademia Bizantina

 
Francouzský Diapason d’Or, britská Cena Gramophone, Prix Classica či nominace na Grammy Music Award, to je jen základní výčet mezinárodních úspěchů italského souboru Accademia Bizantina. Ansámbl byl založen v roce 1983 v Ravenně s cílem interpretovat hudbu pro smyčcový orchestr komorním způsobem. Tato filozofie, zkombinovaná s hlubokým studiem a uměleckou angažovaností všech členů souboru, vytvořila z Bizantiny jeden z nejpodivuhodnějších komorních orchestrů hrajících na historické nástroje a specializujících se na hudbu 17. až 19. století. Její hra nese rysy té nejnoblesnější italské hudební tradice. Od roku 1996 umělecky roste pod vedením cembalisty a dirigenta Ottavia Dantoneho, který Bizantinu dovedl mezi nejprestižnější barokní ansámbly světa udávající trendy a stojící za znovuobjevením mnoha zapomenutých klenotů zejména v oblasti barokní opery a oratoria. Accademia Bizantina nahrává pro vydavatelství Decca, Harmonia Mundi a Naïve. V tomto roce byla nominována na Cenu Gramophone v kategorii „Orchestr roku”.
 

O programu

 
„Vivaldiho hudba je velmi intuitivní, přirozená, spontánní, dokáže vás rychle oslovit. Samozřejmě je zde masiv jeho instrumentálních skladeb, hlasu ale opravdu rozuměl a pochopil jeho sílu vyvolávat v lidech emoce. Zbožňuji jeho hudbu, protože mám pocit, jako by ji psal pro mne!“ (Delphine Galou)
 
„Italské pojetí Vivaldiho? Velká citlivost k detailům a jemným barevným odstínům. Jako šerosvit u Caravaggia. A máme rádi více zvuku. Možná někdy na úkor elegance, ale výsledkem je ztělesnění života.“ (Alessandro Tampieri)
 
Pátý festivalový koncert představuje Antonia Vivaldiho jako skladatele, jenž zvládal výborně nejen žánr instrumentálního koncertu, ale i operu, oratorium a všechny typy duchovní vokální hudby. Jeho středobodem je asi nejpopulárnější Vivaldiho duchovní dílo Stabat Mater RV 621 z roku 1712. „Je to překrásná hudba, která nese charakteristické vivaldiovské rysy, například téma v houslích v části Fac ut ardeat, jež má vyjadřovat plameny lásky,“ představuje dílo Alessandro Tampieri. Vivaldi zde pracuje pouze s deseti verši původního textu: s prvními čtyřmi verši vyjadřujícími nářek Panny Marie a prvními šesti verši z Kristovy modlitby. Rovněž kompozičně jde o dílo značně neobvyklé, neboť hudbu z částí jedna až tři opakuje v částech čtyři až šest. „Vyvolává to ve mně domněnku, že Vivaldi psal Stabat Mater buďto na objednávku, nebo v časové tísni. Je ale nutné si uvědomit, že v tehdejší době hudebníci své skladby nepovažovali za veledíla hodná obdivu, ale za dobře odvedené řemeslo. Z dnešního pohledu psali v podstatě konzumní hudbu,“ vysvětluje Tampieri. Program otevírá kratinký Koncert pro smyčce g moll RV 152. „Přirovnal bych tyto Vivaldiho koncerty pro smyčce k drobným skicám, které si namaloval Michelangelo předtím, než stvořil Davida. Jsou to velmi krátké skladby dlouhé jako dnešní populární písně či delší reklamní spot. Vivaldi v nich pracuje s jedním tématem téměř sériovým způsobem. K napsání takových koncertů pravděpodobně potřeboval stejně času jako opisovač k jejich opsání.“ Raritou mezi instrumentálními koncerty večera bude zcela jistě Koncert pro violu d‘amore d moll RV 394, a to nejen typem nástroje, ale i zvláštním „orientálním“ zabarvením skladby. „Vivaldi žil v Benátkách ve čtvrti, kde byli soustřeďováni otroci především z arabských zemí. Jistě tam musel slyšet i jejich hudbu. Navíc máme svědectví, že Vivaldi hrál na dvanáctistrunnou violu d’amore s šesti strunami nahoře a šesti dole, na kterých se pohyboval zcela jistě ve velmi vysokých polohách, což můžeme chápat jako další odkaz na hudbu Blízkého Východu, přesněji řečeno na hudbu osmanskou. Šest koncertů, které Vivaldi pro tento nástroj napsal, jsou plné silně arabizujících momentů,“ říká Tampieri, který si do tohoto koncertu napsal vlastní, a dodejme že skvělou, „orientální“ kadenci. „Vivaldi příliš kadence nepsal, improvizoval, ale ty, co se dochovaly, jsou mimořádně zvláštní, s náhlými změnami tónin a hříčkami na prázdných strunách. Proto jsem pro violu d’amore napsal kadenci plnou orientálních prvků, u níž v jistém okamžiku nabydete dojmu, že se díváte do harému.“ Z vokálně-instrumentálních skladeb večera zmiňme ještě dvě árie z jediného skladatelova dochovaného oratoria Juditha triumphans RV 644, jež je alegorickým popisem vítězství Benátčanů nad Turky v roce 1716, a antifonu Filiae maestae Jerusalem RV 638, kterou zkomponoval kolem roku 1715 v Ospedale della Pietà. V úvodním recitativu je zpěvák vyzýván k oplakávání ukřižovaného Krista, poslední slovo textu je signálem pro žalm Miserere, který by následoval, kdyby ho pravděpodobně sám Vivaldi někde neztratil…
 

 

Hlavní partner koncertu

 

Partner koncertu

 

S podporou

  

 

Ve spolupráci

 

Vinařství koncertu