Menu
Texty vokálně-instrumentálních skladeb ke stažení v PDF
Rozhovor s Václavem Luksem k programu koncertu
Antonio Vivaldi (1678–1741)
Laetatus sum RV 607
Laudate pueri RV 600
I. Laudate pueri
II. Sit nomen Domini
III. A solis ortu usque ad occasum
IV. Excelsus super omnes gentes
V. Quis sicut Dominus
VI. Suscitans a terra inopem
VII. Ut collocet eum
VIII. Gloria Patri
IX. Laudate pueri – Sicut erat in principio
X. Amen
Sólo: Tereza Zimková, soprán
Ivan Iliev, housle
– přestávka –
Johann Melchior Pichler (1695–1776)
Concertino G dur (novodobá světová premiéra)
I. Vivace
II. Adagio
III. Allegro
IV. Menuetto I, II
Sólo: Katharina Andres, hoboj
Antonio Vivaldi
Dixit Dominus RV 595
I. Dixit Dominus, Domino meo
II. Donec ponam inimicos tuos
III. Virgam virtutis tuae
IV. Tecum principium
V. Juravit Dominus
VI. Dominus a dextris tuis
VII. Judicabit in nationibus
VIII. De torrente in via bibet
IX. Gloria Patri
X. Sicut erat in principio
XI. Et in saecula saeculorum
Helena Hozová, soprán
Kamila Zbořilová, soprán
Aneta Petrasová, alt
Tomáš Lajtkep, tenor
Michal Dembinski, bas
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
Václav Luks, dirigent
Oba soubory byly založeny cembalistou a dirigentem Václavem Luksem u příležitosti projektu Bach — Praha — 2005. Od roku 2007 pravidelně hostují na festivalech po celé Evropě. V roce 2008 byl zahájen Hudební most Praha — Drážďany, navazující na bohaté kulturní tradice obou měst. Spolupráce se světově proslulými sólisty Magdalenou Koženou, Vivicou Genaux, Bejunem Mehtou a dalšími v roce 2012 plynule vyústila v druhý koncertní cyklus Collegium 1704 v Rudolfinu.
V operních produkcích navázalo Collegium 1704 na mezinárodní úspěchy inscenace Händelova Rinalda provedením opery L’olimpiade Josefa Myslivečka, nominované na International Opera Award 2014, a opery Arsilda, regina di Ponto Antonia Vivaldiho v novodobé světové premiéře. Nedávná pozvání Collegia 1704 zahrnují prestižní pořadatele jako Salzburger Festspiele (2015, 2016, 2018), Berliner Philharmonie, Wigmore Hall v Londýně, Theater an der Wien, Konzerthaus Wien, Lucerne Festival, BOZAR (Palais des Beaux-Arts) v Bruselu, varšavský Chopin Festival, Wratislavia Cantans, Elbphilharmonie či rezidence na renomovaném festivalu Oude Muziek v Utrechtu a na lipském festivalu Bachfest. V květnu 2021 Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse zahájilo mezinárodní hudební festival Pražské jaro provedením Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast.
V roce 2014 spolupracovalo Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse s Bejunem Mehtou na DVD s Gluckovou operou Orfeo ed Euridice v režii Ondřeje Havelky a na natáčení dokumentu BBC 2 Mozart v Praze s Rolandem Villazónem. Soubor se podílel na natáčení velkofilmu Il Boemo v režii Petra Václava o životě Josefa Myslivečka, který bude mít premiéru v prosinci 2021.
Nahrávky Collegia 1704 se těší přízni posluchačů i hudební kritiky (opakovaná ocenění Diapason d’Or, CD měsíce & Editor’s Choice či nominace na CD roku Gramophone Magazine). K jejich úspěšným CD patří nahrávka houslových koncertů Josefa Myslivečka a hobojových koncertů a kantát Johanna Sebastiana Bacha, Bachova Mše h moll, Missa Divi Xaverii J. D. Zelenky ve světové premiéře a Zelenkovy sonáty (obě oceněné prestižním Diapason d’Or). V roce 2019 vydalo Collegium 1704 první kompletní českou nahrávku Händelova Mesiáše a výběr ze světských barokních kantát s Magdalenou Koženou Il giardino dei sospiri, v roce 2020 potom imaginární mši Missa 1724 J. D. Zelenky. Nejnovější nahrávkou je opera Les Boréades J.-Ph. Rameaua, která získala ocenění Trophées 2020 za nejlepší operní nahrávku roku.
A proč zrovna 1704?
Letopočet 1704 je symbolem našeho erbovního skladatele Jana Dismase Zelenky. Roku 1704 byla v Praze v kostele sv. Mikuláše provedena jezuitská alegorická hra Via Laureata se Zelenkovou hudbou. A jelikož o Zelenkových předchozích osudech a o dalším desetiletí jeho života nevíme téměř nic, je pro nás tento rok symbolem okamžiku, kdy se na hudební scéně objevil největší génius českého baroka a jeden z nejoriginálnějších skladatelů dějin hudby vůbec.
Václav Luks je zakladatel a umělecký vedoucí pražského barokního orchestru Collegium 1704 a vokálního ansámblu Collegium Vocale 1704. Absolvoval hru na lesní roh na Konzervatoři v Plzni a hru na cembalo na Akademii múzických umění v Praze. Studia završil specializovaným studiem staré hudby na švýcarské Schole Cantorum Basiliensis ve třídě Jörga-Andrease Böttichera a Jespera Christensena (obor historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe). Během studií v Basileji i v následujících letech koncertoval jako sólový hornista Akademie für Alte Musik Berlin po celé Evropě i v zámoří.
Po návratu ze zahraničí v roce 2005 přetvořil komorní soubor Collegium 1704, který založil již za studií, v barokní orchestr a založil sesterský vokální soubor Collegium Vocale 1704. Bezprostředním impulsem k jejich vzniku byl projekt Bach — Praha — 2005, který Václav Luks sám inicioval. Pod jeho vedením soubory hostují na prestižních festivalech a účinkují ve významných koncertních síních. Jejich nahrávky si získaly nejen velký ohlas publika, ale i četná ocenění kritiky (Diapason d’Or, Preis der deutschen Schallplattenkritik, Coup de coeur TV Mezzo a další).
Kromě intenzivní práce s Collegiem 1704 Václav Luks spolupracuje také s dalšími uznávanými soubory jako Camerata Salzburg, Akademie für Alte Musik Berlin, La Cetra Barockorchester Basel nebo Dresdner Kammerchor. K nedávným projektům patří uvedení Purcellovy opery Dido and Aeneas s Ensemble Pygmalion na Festival d’Aix-en-Provence či program s díly polských skladatelů s ansámblem Orkiestra Historyczna. Při benefičním koncertu na obnovu Notre Dame dirigoval Václav Luks L’Orchestre national de France. Na operních a divadelních představeních spolupracoval Václav Luks s režiséry jako David Radok, Ondřej Havelka, Louise Moaty, J. A. Pitínský či Ursel Herrmann. Collegium 1704 pod jeho vedením nahrálo hudbu k dokumentu Petra Václava Zpověď zapomenutého i k jeho chystanému velkofilmu Il Boemo o životě Josefa Myslivečka.
Václav Luks spolupracuje s různými rozhlasovými stanicemi, např. Deutschlandradio Berlin, Schweizer Radio DRS, rakouský rozhlas ÖRF či Radio France, a s hudebními vydavatelstvími jako je Supraphon, Pan Classics, Zig-Zag Territoires, Arta a Accent.
V letech 1996–1999 vyučoval generálbas na Akademii múzických umění v Praze a v letech 2001–2003 působil na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku. Spolupracoval rovněž s Janáčkovou akademií múzických umění v Brně. Je zván do porot mezinárodních soutěží.Kromě koncertní činnosti se Václav Luks věnuje studiu hudebních historických pramenů Čech, Rakouska a Německa, kulturních vazeb ve středoevropském regionu a problematice generálbasu v barokních skladbách pro klávesové nástroje. Svými aktivitami významně přispěl k renesanci zájmu o dílo J. D. Zelenky či Josefa Myslivečka.
„Vivaldiho hudba je přístupná, vděčná a mnohotvárná, takže si v ní každý může najít svůj oblíbený repertoár. Co se týče naší české interpretace jeho hudby, řekl bych, že se nacházíme ve velmi podobné situaci, v jaké byly české země v době baroka, tj. na křižovatce stylů. Tehdy byl u nás jednoznačně nejvýraznější živel italský. I z tohoto důvodu se interpretace Vivaldiho hudby souborem Collegium 1704 asi nejvíce blíží temperamentnímu italskému projetí.“ (Václav Luks)
Jakým impozantnějším způsobem zahájit LVHF 2021, nežli duchovní hudbou Antonia Vivaldiho pro sóla, sbor a orchestr v prostoru Herkulova sálu Lichtenštejnského zahradního paláce? Všechny tři Vivaldiho skladby, které zazní – Laetatus sum RV 607, Laudate pueri RV 600 a Dixit Dominus RV 595 –, byly s největší pravděpodobností zkomponovány pro Ospedale della Pietà, dnes již ale není zcela zřejmé, za jakých okolností se provozovaly. „Krátký úvodní žalm Laetatus sum je příkladem, jak docílit minimálními prostředky maximálního účinku,“ uvádí první skladbu programu umělecký šéf souboru Collegium 1704 Václav Luks. Mluvíme-li o duchovní hudbě období baroka, je dobré zmínit, že tato umělecká epocha si příliš nehýčkala starší verze zhudebněných mešních textů. Byla-li objednávka, vytvářeli skladatelé na stejný text mnohem častěji hudbu zcela novou. To je i případ Laudate pueri RV 600. „Zrovna tento text zhudebnil Vivaldi snad pětkrát: pro sólový soprán s orchestrem s dechovými nástroji, sólový soprán s orchestrem bez dechových nástrojů (verze, která zazní na koncertě), a pak jsou, tuším, tři verze se sborem, z toho jedna dokonce se dvěma sbory. Typický příklad jak zpracovat stejný text mnoha různými způsoby,“ říká Václav Luks. Stejný princip najdeme i u Dixit Dominus RV 595. Dlouho se předpokládalo, že existuje pouze jediná Vivaldiho úprava tohoto žalmu uložená v Turíně. V 60.letech 20. století bylo ale v Čechách objeveno ještě jedno zpracování, dnes uložené v jediném opisu partitury na světě v archivu rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Praze. „Křižovnický kostel sv. Františka byl důležitým centrem pěstování italské hudby v Čechách. Byla to právě tato ‚italská’ tradice, která u nás otevřela cestu k pochopení Mozarta a k nástupu vídeňského klasicismu,“ zamýšlí se Václav Luks. Vivaldi si do svého druhého zhudebnění Dixit Dominus vypůjčil mimo jiné hudbu svého benátského kolegy Antonia Lottiho (1667–1740). Závěrečné Gloria Patris je hudebně naprosto doslovně převzatá, přetextovaná část Lottiho mše. Do duchovního světa Antonia Vivaldiho vstoupí během večera svou hudbou rakouský skladatel Johann Melchior Pichler (1695–1776), jenž byl stejně jako Vivaldi Maestro di cappella Josefa Jana Adama z Lichtenštejna (1690–1732). „O Pichlerovi se toho příliš neví, ani o jeho Concertinu G dur. Jeho hudební řeč se podobá italským skladatelům přelomu baroka a klasicismu. Na našem území se z jeho tvorby nedochovalo téměř nic, ale některé jeho koncerty a sinfonie najdete ve francouzských pramenech, ze kterých jsem čerpal i já. Způsob, jakým se Pichler do Francie dostal, mi není znám a nepředpokládám, že bychom se to někdy dozvěděli. Jeho skladby se dochovaly ve sbírce různých, převážně italských skladatelů a já se domnívám, že si někdo tento svazek jednoduše opatřil čistě ze sběratelského zájmu, aniž by počítal s tím, že by se tato hudba někdy ve Francii hrála,“ říká Václav Luks. Pichlerovo Concertino G dur zazní ve Vídni ve své novodobé světové premiéře.
