Důvodů k návštěvě kulturní krajiny Lednicko-valtického areálu je mnoho: návštěvníci se mohou kochat upravenou krajinou, pozorovat rozmanitou flóru a faunu a užívat si rozmanité umělecké poklady. Některé z nich zde byly přítomny již před 250 lety a měly trvalý vliv na tři mladé muže, kteří se ve Valticích narodili. Byli to bratři Bauerové: Josef (1756–1831), Franz (1758–1840) a Ferdinand (1760–1826). Dva mladší dosáhli světového věhlasu v oblasti botanické a zoologické ilustrace a Valtice na ně mohou a mají být právem hrdé. Jejich díla jsou dodnes vyhledávaná a na mezinárodním trhu s uměním dosahují astronomických cen. Bez nadsázky lze tedy říci, že Franz a Ferdinand Bauerovi mají pro Valtice stejný význam jako Antonín Dvořák pro Nelahozeves, Gustav Mahler pro Kaliště nebo Sigmund Freud pro Příbor.
Bratři Bauerové začali brzy dokumentovat flóru a faunu své vlasti ve stovkách realistických akvarelů nejvyšší kvality. Kromě toho vytvořili několik pohledů na krajinu, kterou proměnily aleje a rybníky, a na stavby, jako je klášter Milosrdných bratří ve Valticích. Bratři opustili svůj domov na dolním toku řeky Dyje již v útlém věku. Po letech studií v Římě se Josef věnoval práci ve Vídni, František se po pobytu ve Vídni usadil natrvalo v Londýně, zatímco Ferdinand hodně cestoval – nejprve do Osmanské říše, poté strávil několik let v Oxfordu a Londýně a později se vydal kolem světa s dlouhým pobytem v Austrálii. Později se vrátil do Londýna, ale nakonec se zdomácněl ve Vídni. Zatímco Josef se stal ředitelem galerie knížete z Lichtenštejna, Franz a Ferdinand zůstali po celý život ilustrátory, kteří s vědeckou přesností zachycovali rostliny a zvířata. Byli vyhledávanými a dobře placenými odborníky a pracovali pro významné klienty: Franz pro sira Josepha Bankse, dlouholetého prezidenta Královské společnosti v Londýně, Ferdinand pro Johna Sibthorpa, profesora Oxfordské univerzity, a pro Roberta Browna z Britského muzea v Londýně. Většina Františkových a Ferdinandových děl je proto uložena v Anglii, pouze rané akvarely z Valtic, shromážděné v Lichtenštejnském kodexu, jsou nyní ve Vídni.
Fascinováni rozmanitostí veškerého života zůstali Franz a Ferdinand věrni zobrazování tohoto jediného tématu. Zatímco ve Valticích zachytili vrabce, krtonožky či kopulující hmyz, Ferdinand později zdokumentoval supa bělohlavého na hoře Parnas v dnešním Řecku nebo koalu v Austrálii. V pozdějších letech vytvářel Franz také lékařské ilustrace a zobrazil například mimoděložní těhotenství nebo aneurysma vnější kyčelní tepny. Zatímco v mládí vyobrazili bratři Bauerové šalvěj etiopskou – raritu Pavlovských vrchů, Franz později namaloval téměř nekonečné množství orchidejí a dalších vzácností, které se pěstovaly ve sklenících královských zahrad v Kew u Londýna. Mnohé z nich byly vědě dosud neznámé, což v ještě daleko větší míře platilo o nesčetných rostlinách, které na svých cestách pozoroval a ilustroval Ferdinand. Oba bratři viděli a nakreslili mnoho věcí jako první a například Franzova práce o buněčném jádru a organelách měla zásadní význam pro biologii. Jejich díla jsou proto nenahraditelnými vědeckými dokumenty.
Oba bratři zůstali věrni své vlasti. Ferdinand se ve stáří do Valtic vrátil jako host, ač zemřel ve Vídni-Hietzingu. František zemřel v Kew, ale jeho rodiště je výslovně uvedeno v jeho epitafu v kostele svaté Anny. Grafická dokumentace, kterou Franz a Ferdinand během své celoživotní pečlivé práce vytvořili, je dodnes považována za jednu z nejlepších, jaká kdy v oboru vznikla. Jejich díla zkrátka představují zlatý standard vědecké ilustrace – navždy.
Autor textu: Prof. Dr. Hans-Walter Lack
Upoutávka na přednášku: 12.10.2025 | 16:00 | Zámek Valtice – Bílý sál
Joseph Anton Bauer (1756–1831); Ferdinand Lukas Bauer (1760–1826); Franz Andreas Bauer (1758–1840)
„LIRÍODENDRON“, from: Hortus Botanicus or Liber regni vegetabilis, plants assembled by Norbert Boccius, Prior of the Monastery of the Brothers of Merci in Feldsberg (Valtice), vol.II, 1777
LIECHTENSTEIN. The Princely Collections, Vaduz–Vienna, Inv.-Nr.: GR 527.2
© LIECHTENSTEIN. The Princely Collections, Vaduz–Vienna