Přes tři sta let, umístěno v samotném srdci Vídně, představuje toto lichtenštejnské sídlo symbiózu přírody, architektury a mimořádně cenných uměleckých sbírek. Působivě zrekonstruovaná Sala Terrena, barokní Herkulův sál a Dámské apartmány vytváří společně s nádhernými zahradami dojem života skutečných aristokratů a zdejší soukromá umělecká sbírka knížat z Lichtenštejna obsahuje mistrovská díla od renesance až po vrcholné baroko.

Pozemek ve čtvrti Rossau, který se nacházel až za městskými hradbami tehdejší Vídně, zakoupil v roce 1687 Jan I. Adam Andreas z Lichtenštejna (1657–1712). Areál se nejprve rozvíjel jako zcela soběstačný komplex budov známý pod názvem Lichtenthal. Dnes představuje ojedinělou ukázku urbanistického plánování Vídně v období baroka. Stavba Zahradního paláce započala kolem roku 1700 a jejím prvním architektem byl Johann Bernhard Fischer von Erlach (1656–1723). Záliba Jana Adama v tvorbě italských mistrů však vedla k velmi rychlému angažmá boloňského architekta Domenica Egidia Rossiho (1659–1715). Plán knížete zbudovat zde palácovou vilu v římském stylu pak finalizoval Domenico Martinelli (1650–1718), který ovšem stavbě vtiskl již téměř klasicistní chladnou monumentalitu. Ta sice byla na hony vzdálena Fischerovým původním záměrům, ale svým impozantním rozsahem a jednotou stylu zásadně ovlivnila celý další vývoj vídeňské barokní architektury.

Autorem cyklů fresek v přízemí paláce (Sala Terrena, Dámské a Pánské apartmány) a nad oběma schodišti (Vstup vojenského génia na Olymp nad východním schodištěm a Zápas Bohů a Titánů nad západním schodištěm) je salcburský malíř Johann Michael Rottmayr (1654–1726). Dvě posledně zmiňované malby byly znovu objeveny a citlivě restaurovány v roce 2000. Unikátem paláce je původní štuková výzdoba slavného italského mistra Santina Bussiho (1664–1736), která se dochovala prakticky v celé budově. Sochy a zahrady jsou dílem benátského sochaře Giovanni Giulianiho (1664–1744).

Na počátku 19. století se Jan I. Josef z Lichtenštejna rozhodl přestěhovat do Zahradního paláce většinu uměleckých děl původně umístěných v Městském paláci ve Vídni a na panstvích v Čechách a na Moravě. Svůj domov zde našel Rubensův monumentální cyklus Decius Mus a Portrét Clary Sereny Rubens, díla Anthonyho van Dycka, Raffaela Santiho, Rembrandta van Rijn a mnoha dalších. V této souvislosti je nutné podotknout, že řada zde vystavených děl byla vytvořena přímo na objednávku knížat z Lichtenštejna, například emailové plakety Pierra Courteyse s výjevy z Trojské války. V roce 1807 byla tato jedinečná sbírka poprvé zpřístupněna široké veřejnosti.

V letech 2001–2003 došlo ke kompletní rekonstrukci paláce, jejíž náklady se vyšplhaly na dvacet pět milionů euro a celá byla financována knížetem Janem II. Adamem z Lichtenštejna. Opraven do své původní krásy je dnes tento monument vídeňské barokní architektury přístupný veřejnosti pouze v rámci mimořádných akcí.

www.palaisliechtenstein.com

Kapacita sálu 420 míst. Bezbariérový vstup 
Parkování: Fürstengasse (omezená kapacita), kryté parkoviště a garáže na Liechtensteinstrasse (placené)

©LVHF